Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.
logo    Pedig a výtvarné potřeby  Ubrousky, korálky, FIMO  Vše, co potřebujete k výrobě nejen proutěných předmětů 

Úvod »Cestování s hendikepem» Střípky z Evropy


        

Střípky z Evropy

img

 

EAN kód: 9788090591707
naše cena bez DPH: 227,27 Kč
naše cena s DPH (10 %):
250,00 Kč
Hlídací pes:
Hlídací pes

do košíku:
  ks  

Těm, kteří s vozíčkářem Jirkou a jeho rodinou procestovali všechny světadíly, nemusíme Márovy představovat.  Tentokrát vás jejich příhody pozvou k cestám po našem domovském kontinentu, po Evropě.

Proč tentokrát zůstali Márovi „doma“?  Kam se vydat vlastními silami na výlet jen kousek za hranicemi vlasti? Na co si dát pozor a kde vás čeká vřelé přijetí a otevřená náruč? Nejen to, ale i veselé příhody, legrační cestovatelské přehmaty nebo zkušenosti k zamyšlení najdete v deváté knize z pera Jirky Máry staršího. Střípky z Evropy přináší nejen inspiraci, ale i praktické rady pro turisty, kteří chtějí poznat krásy a rozmanitosti evropských zemí, i ty, kteří cestují s hendikepem i bez něj a chtějí se po Jirkových stopách vydat osobně nebo prostřednictvím jejich příběhů.


ISBN: 978-80-905917-0-7
Formát: 152x235 mm
Počet stran: 160
Barevných fotografií: 62
Kreslených ilustrací: 21

Střípky z Evropy

Monča se mnou krušné začátky prožívá na horní palubě, Alena s Jirkou sice ještě dřepí v podpalubí, ale přes prosklené stěny mají dokonalý přehled o veškerém dění. Monika odvazuje lano na přídi, já na zádi a rychle spěcháme na svá stanoviště. Opatrně přidávám rychlost a Sireuil se dává do pohybu. Netuším, co název naší lodě znamená, ale spíš mě zajímá, jak bude reagovat na mé neobratné počínání.

„Monďo, my jedeme!“ usmívám se na dceru. „Jirko, Aleno, my jedeme!“ volám stejně sebejistě i do podpalubí. První těžká zkouška má však teprve přijít. Ústí z přístavu je široké asi deset metrů a hned za ním musím zatočit o 90 stupňů vlevo. Místa je tu jako u nás v předsíni, ale tam jsem ještě nikdy s lodí nerejdoval. Zdaleka nedosahuju povolené rychlosti, a možná proto se mi manévr vcelku podařil. Jsme na volném moři, jak by řekl námořník. My jsme však pouze kanálníci, takže jsme na volném kanále.

Kličkuju si vlevo a vpravo, ale jsme na vodě sami, takže srážka s jiným plavidlem zatím nehrozí. Vážná zatěžkávající zkouška na sebe nenechá dlouho čekat. První zdymadlo na nás číhá pouhý kilometr od domovského přístavu. Na semaforu svítí červená, takže musíme počkat. „Otvírají až v devět,“ volá na nás z dálky kapitán jiného hausbótu, který si taky přivstal a už stojí poslušně ukotvený u břehu.

Zpomaluji už tak plouživou rychlost, abych do kolegy nenarazil, a snažím se manévrovat do blízkosti pacholat, u kterých bychom se měli uvázat. Alena drží Jirku, aby nám nevypadl z vozíku, kdybych prudce narazil. Na začátečníka docela měkce přistávám. Zvažuji, jak přejít na podemletý břeh suchou nohou. Skočit jako frajer kvůli svým operovaným kolenům nemůžu, takže použiju dřevěnou lávku. „Proto tady přece je,“ omlouvám svou zdravotní indispozici.

„Hoď mi lano,“ volám na Moniku sotva přeběhnu po desce a otočím se. V tu chvíli už ale naše kocábka samovolně odplouvá, já trčím sám se svým prknem na břehu, zatímco zbytek mé rodiny mizí i s lodí v proudu. „Co mám dělat?“ šílí Monďa a zběsile točí kormidlem chvíli doleva a pak zase doprava, jak to viděla u instruktora. Důsledkem jejího manévru však je, že se hausbót postaví kolmo přídí ke břehu. „Na kterou stranu vlastně jedete?“ řehtá se druhý kapitán, ale nám do smíchu rozhodně není. „Já nevím a ani netuším, co mám teď udělat,“ odpovídá už zoufalá a bezmocná dcera. Není, kdo by jí pomohl.

Koleno nekoleno, tryskem běžím i s prknem k nedalekému zdymadlu, abych sehnal pomoc, když se ten škodolibý kolega k ničemu nemá. Zběsile mávám volnou rukou, abych obsluhu upozornil, že bude muset pracovat před devátou, jelikož máme problém. Žena, která má plavební komoru na starosti, se nejdříve podivuje, proč běhám po ránu s lodní lávkou pod paží. „Kde máte loď, kapitáne?“ zajímá se s poťouchlým úsměvem. Chystám se vysvětlit celou situaci. Sotva se ohlédnu zpět, k svému velkému překvapení zjišťuji, že Monča v tom stresu asi objevila způsob, jak náš kolos řídit, a blíží se k nám. „Otevírejte vrata, my už jedeme,“ měním ustrašený tón na povel a v duchu si říkám: „Dělej, bábo, Monďa neumí brzdit.“



NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Nebyl zatím přidán žádný názor. Přidejte svůj názor nebo dotaz jako první.

Hlídací pes
Watch DOG


Informovat na e-mail při změně:


       když cena klesne pod

        když produkt bude na skladě


Zadejte Váš e-mail: Opište text z obrázku: *
captcha